Proč jsem začala cvičit?

Nebaví mě cvičit a miluji nezdravé jídla.
A i přes to všechno se nějak tak snažím. 


Možná máte podobný problém. Dny tak nějakou plynou a vám je to vlastně jedno, vzhledem k tomu, že jste se svoji postavou spokojeni. 
Možná bych tomu neříkala spokojenost, spíš smíření s tím, že mi to za tu snahu nestojí. 

Každý den to mám v hlavě a musím na to neustále myslet. Každý den si stoupám před zrcadlo jako fanatik a spekuluji, jestli jsem někde náhodou nezhubla. Uplyne týden a nic se neděje. Najednou dva, tři a výsledky pořád nikde. To pak člověk do toho starého stereotypu zase spadne. 
Nesnáším motivační kecy, někdy se člověk může snažit jak chce, ale úspěch není zaručený. 
Tak nějak neustále přestávám a začínám. Pořád dokola. 
Když jsem začínala cvičit, měla jsem kolem 64 kilo, po necelém roce mi váha spadla na 53, bohužel jsem si tento styl života s příchodem zimy neudržela a teď se znova pohybuji kolem 60 kilo. Což je asi přijatelné, nejsem nějak vyloženě tlustá, ale ani nejsem hubená. 

Důvodů proč jsem začala znova od začátku není mnoho. 

Když jsem "sama sebou." Nezajímám se moc o to, jak vypadám. Vlastně je mi to úplně jedno. Nebo minimálně předstírám, že mi je to jedno. Do školy chodím nenamalovaná v pořád těch samých hadrech a veškerý svůj volný čas trávím hraním videoher. Nakonec před zrcadlem brečím, že takhle vypadat nechci, ale utišuji se, že nemusím být nejkrásnější, nemusím se dřít každý den, stačí, když se začnu mít nějak ráda. 

V dnech, kdy na sobě dřu mi tohle všechno jedno není. Dělám ze sebe přemalovanou namyšlenou pipinku, co si hlídá každou kalorii. Předstírám, že mám na růžích ustláno, i když to není úplně pravda. Jakmile sním nějaké nezdravé jídlo, mám velké výčitky ještě další tři dny. Každý den musím chodit cvičit, jinak je to úplně všechno zbytečné. Žiju v představách. V představách, že všechno bude jednou lepší. Chci, aby mě lidé viděli jako ty úspěšné krásné holky. 

A tak začínám zase od znova. A třeba se tohle všechno stane realitou. Třeba budu doopravdy ta holka, co se má ráda, má dobrou postavu, je sama se sebou šťastná. Usměvavé sluníčko, co miluje pohyb. Třeba jednou. 

Proč jsem tedy začala cvičit? Asi chci být prostě jen lepší. Protože v opačném případě to není dostatečné. 

(motivační foto na závěr, hehehe)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Můj život na intru

Jak jsem začala cvičit