Můj život na intru

To jsem dostala v deváté třídě skvělý nápad. Co zkusit ten můj život nějak okořenit!? Začnu si svůj příběh psát někde úplně jinde. Nová škola, noví lidé, kamarádi, zkušenosti, zážitky. Četli jste někdo Hledání Aljašky? Tak přesně tak bude můj život nabitý!

Po prvním roce na internátu musím říct, že to tak žhavé není.

Jak tedy vypadá můj obyčejný den na internátě?

Ráno si vstanu o hodinku a půl dříve, než bych potřebovala. Co může být krásnější, než ráno vstávat za zvuky nukleárního alarmu? Páč moji drahou spolubydlící žádný jiný zvuk asi nevzbudí a ona přeci potřebuje hodinu a půl na to, aby na sebe napatlala makeup.
Já ráno nepotřebuji tolik času, jsem ten typ, co se převlíkne, hodí věci do tašky a odejde. Bývaly časy, kdy jsem ještě chodila na snídaně. Snídaně na intru se skládá z bílých rohlíku a těžkého výběru mezi máslem a marmeládou. Jednou do měsíce, jsme dostávali i příděl šunky, to byl vždy šťastný den. Později když jsem se uchýlila k zdravému životnímu stylu jsem si musela najít nějakou alternativu. Teď každé ráno, jakožto chudý student, si chodím nakoupit k snídani celozrnný chléb s jablíčky a ke svačině si přihodím do košíku řecký jogurt. Nemám většinou čas ani peníze na to, vymýšlet něco lepšího.
Cestou ze školy si ještě chodím pro večeři, několik kusů zeleniny mi bohužel musí stačit. Na intr přicházím kolem třetí hodiny. Spát chodím kolem jedenácté hodiny. Sečteno, podtrženo, osm krásných volných hodin!
Pokud se musím ten den zrovna učit, při příchodu ze školu si jdu ihned zaběhat. Většinou 5 až 6 kilometrů. Co se týče jiných aktivit, dá se tu ještě chodit třeba do bazénu nebo do fitka. Co se vrátím na intr, ihned se jdu učit. Přitom leckdy kecám se svojí spolubydlící o různých hovadinách, po nějaké době odejdu do studovny, aby mě nikdo nerušil. To pak každý večer usínám s pocitem, kam těch osm hodin k čertu zmizelo, poněvadž na test neumím skoro nic. Většinou si to pak odůvodním tím, že prostě moc často prokrastinuji na mobilu, či trávím dlouhé hodiny ve sprše. (Pokud teče teplá voda a nejsou ucpané, což se také velmi často stává.)
Jakmile mám krásný volný den, trávím svůj čas většinou zbytečnými hovadinami jako koukáním na youtube, na streamy nebo prostě náhodným brouzdáním po internetu. Samozřejmě si jdu opět zaběhat, leckdy bývám pak venku o nějakou dobu déle. Pro představu musím být na intru zpátky v 17:30. Pak se píší vycházky do 21:00. Moje kariéra v online hrách s přechodem na intr skončila, vzhledem k velmi špatnému internetovému připojení. Sice jsem si dokonce pořídila svoje vlastní připojení, (30GB na měsíc) ale podmínky nejsou o nic lepší. To pak zase a znovu večer usínám s pocitem, kam těch krásných osm hodin k čertu zmizelo!?
Na závěr bych ráda řekla, že tím, že jsem odešla na intr, nestal se můj život nějak zajímavější. Ano, mám nějaké velmi pěkné vzpomínky a zkušenosti, bohužel víc u mě převládají ty negativní faktory. 
Myslím, že je to taky hodně ovlivněné tím, že jsem v opravdu malém městě, kdy ty podmínky ani být lepší nemohou. Nemluvně o tom, kolik málo soukromí na intru mám. Dokážu si představit jít na intr se svojí nejlepší kamarádkou, taky je to hodně o tom, koho k sobě dostanete. 
Tohle asi není nic pro mě.

Komentáře

  1. Mě čeká intr v září a upřímně, trochu jsi mě vyděsila, ovšem půjdu do Prahy tak mám v plánu ji poznávat.

    http://dencaurbankova.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Hledání aljašky je moje nejoblíbenější knížka !! :) Já bych na intru asi nevydržela, bála bych se kdybych tam byla s někým koho vůbec neznám :D protože bych si nemusela s tím druhým sednout a neměla bych to svůj prostor.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Proč jsem začala cvičit?

Jak jsem začala cvičit