Jak jsem začala cvičit

V posledním článku jsem se zaobírala otázkou proč, dnes bych chtěla rozebrat, jak jsem vlastně cvičit začala. (Nic o jídle, o tom si popovídáme někdy příště, užijte si třeba ale jeho fotečky aspoň.)

Nikdy před tím jsem se nějak extrémně nehýbala. Byla jsem navyklá po příchodu ze školy hodit tašku do kouta a začít hrát videohry. Tudíž zařadit pohyb do mého života nebylo nejsnadnější.
Musím zmínit, že důležité je mít nějaké znalosti, myslet si totiž, že dvacet dřepů se dá považovat za obstojné cvičení asi není úplně správné. Na druhou stranu zase není dobré jich mít až moc, to pak někdo řekl tohle, další řekl tamto a najednou je ze všeho nepřehledný guláš a člověk pořádně neví, co si má myslet.



Vždy jsem si říkala, že by bylo skvělé, kdybych mohla chodit běhat. Bohužel jsem v tu dobu byla velice ovlivněná názory svého okolí, které mě brzdily. "Co kdyby mě náhodou někdo viděl!?" No rodiče o tom nesmí vědět vůbec, ani nejbližší kamarádi!" Ano, s odstupem času mi tohle všechno přijde absurdní.
Tudíž jsem se snažila najít nějaký způsob, jak cvičit doma a nedělat u toho nějak extrémně velký hluk.
To jsem tenkrát objevila někde na internetu slovíčko kardio. (Kardiem lze nazvat běh, rychlou chůzi, aerobic, kickbox, tancování, či podobné aktivity, při kterých se zapotíme a zadýcháme.) Což bylo v mé situaci naprosto perfektní, poněvadž se dalo cvičit doma.

Pro upřesnění přidávám kanály několika mých oblíbenců.
https://www.youtube.com/user/FitnessBlender
https://www.youtube.com/user/blogilates
https://www.youtube.com/user/popsugartvfit
https://www.youtube.com/user/yaboymillhoy

Tak jsem si někde na youtube našla kardio, podle kterého jsem odcvičila asi jen dvacet minut. A musím říct, že když jsem se další ráno vzbudila, byl opravdový zážitek. Všechno mě bolelo, každičký pohyb a byl to skvělý pocit.

Avšak těžší je u toho všeho vydržet.

Nesnáším motivační kecy, tudíž jsem se ani nesnažila o to se pořád dokola motivovat, bylo by to zbytečné.
Snažila jsem si ze cvičení udělat rutinu. Něco, na co bych nemusela pořád myslet a dělala bych to každý den, bez emocí. Každý den jsem v ten samý čas šla cvičit. Nehledě na to, jak moc se mi chce nebo nechce. Aspoň na 30 minut.
Ze začátku má tělo tendenci dost hubnout. Měla jsem ze sebe radost, každý den jsem se vážila a po týdnu jsem už viděla změny. Pokračovala jsem v tom ještě dalších několik měsíců.

Někdy jsou všechny dny těžší. To pak člověk nemá chuť cokoli dělat. Bohužel po nějaké době jsem zjistila, že mě cvičení vůbec nebaví. Když jsem po nějakém čase přestala hubnout a váha se mi zastavila, přestala jsem cvičit úplně. Všechno jsem pak do měsíce zase nabrala zpátky.
Co tím vším chci říct. Motivace je důležitá. Alespoň pro mě, musím žít ve lži.
A tak si teď neustále předhazuji, že jednou taky budu ta usměvavá dívka, co se má ráda. A můj život bude šťastný. Nevím jak, část mě tomu stále nevěří. Důležité pro mě je také studovat příběhy lidí, jako jsem já. Lidí, co toho o cvičení moc nevědí a stejně se snaží. Ráda sleduji fotky úspěšných lidí a namlouvám si, že je to moje budoucnost. Jakákoli maličkost, co mi pomůže vstát a jít cvičit se cení.

Závěrem bych tedy chtěla s vámi sdílet pár mých zásad, které mi pomohly začít.
- Najít si činnosti, které můžu dělat pravidelně a kdykoli.
- Najít důvody, proč chci pokračovat. Špatné je se dostat do toho stavu: "nestojí mi to za tu snahu."
- Neustále se motivovat. Jakkoli.
- Na váhu stoupat maximálně jednou za týden. (Váha dokáže být leckdy velmi demotivující.)
- Snažit se myslet pozitivněji. (Pozitivní hudba také pomáhá.)
- Být trpělivá, ony se ty výsledky časem nějak dostaví.
- Získávat informace od ostatních lidí, jak jíst a jak cvičit.
- Vésti si diář, kam si zapisuji, co jsem v ten den dělala.
- Smířit se s tím, že jsou nějaké dny horší a přenést se přes ně.

Komentáře

  1. Já si taky na motivační řeči nijak nepotrpím. Dřív jsem vůbec necvičila a jenom chodila tancovat a teď stepuju a chci opět začít ještě s jedním, který jsem kvůli střední zrušila. A do toho chodím se spolužačkami jednou za čas cvičit. A vždycky po tom cítím takový povznášející pocit.

    Andey
    lifeis-beautiful.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Na mě cvičení působí jako naprosto dokonalá mentální terapie, člověk se krásně uvolní, zapomene na každodenní starosti a soutředí se jenom na tu fyzickou aktivitu, často bolest :D A ten pocit potom... uaaaa...

    No a podle fotek teda fakt moc hubnout nepotřebuješ, řekl bych :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Proč jsem začala cvičit?

Můj život na intru